Úvod
Co všechno má zohlednit stát, když rozhoduje o peněžité pomoci obětem trestných činů? Má nárok na pomoc i ten, kdo se zásadním způsobem podílel na tom, že se stal obětí? V tomto případu šlo o skutečně extrémní situaci: muž znásilnil ženu, její syn ho za to následně napadl a vážně zranil. Obě dvě události řešily trestní soudy, pachatel znásilnění dostal šest let a syn podmínku za pokus o zabití. A pak přišla žádost o státní pomoc.
Co se stalo
Stěžovatel požádal Ministerstvo spravedlnosti o peněžitou pomoc jako oběť pokusu o zabití. Argumentoval těžkou újmou na zdraví, kterou utrpěl, kdy byl bodnut do břicha a hrudníku, skončil v nemocnici s vnitřním krvácením. Jenže před tím vším, doslova pár hodin před útokem, znásilnil matku útočníka. A nejen to. Podle trestních rozsudků oba držel v bytě, vyhrožoval jim a nutil je k ponižujícím úkonům.
Ministerstvo mu pomoc odepřelo s odkazem na zákon, který umožňuje nepřiznat peníze tomu, kdo se „podstatnou měrou zasloužil o to, aby se na něm stal trestný čin“. Městský soud rozhodnutí potvrdil. A Nejvyšší správní soud? Ten také.
Jak to viděl soud
Nejvyšší správní soud připomněl, že zákon o obětech trestných činů hovoří jasně: pomoc může být odepřena, pokud “si za to oběť může sama“. A v tomto případě soudy považovaly souvislost mezi znásilněním a následným útokem za přímou. Pachatel znásilnění nemůže očekávat, že mu stát zaplatí za následky toho, co sám způsobil, a to ani když forma takové reakce byla trestná.
Důležité je, že stát nesmí hodnotit jen „co se stalo“, ale i „proč se to stalo“. A zde měl žalovaný, tedy Ministerstvo spravedlnosti, dostatek důvodů říct ne.
Praktický dopad pro praxi
Tento rozsudek ukazuje, že pomoc obětem trestných činů není nároková v každém případě. Pokud někdo předcházejícím jednáním zásadně přispěje k tomu, že se sám stane obětí trestného činu, stát může pomoc odepřít. Nejde o morální soud, ale o správní uvážení opřené o konkrétní skutkový stav a přiměřenou lidskou logiku.
Závěr
Někdy spravedlnost nevypadá jako černobílý příběh dobra a zla. Případ muže, který byl pobodán za to, co udělal pár hodin předtím, ukazuje, že i oběť může nést odpovědnost. A že stát má právo poskytnout pomoc těm, kdo si ji zaslouží, ne těm, kdo ji zneužívají.