Úvod
Rozvodové bitvy bývají složité, obzvlášť když jde o děti. V tomto případě se otec domáhal rovnosti při předávání dcery ke styku. Soudy mu však uložily povinnost přebírat a předávat dítě výhradně v bydlišti matky. Ústavní soud však řekl: „Takto ne.“
O co šlo?
Otec a matka vedli spor o úpravu styku s jejich nezletilou dcerou. Okresní soud rozhodl, že otec si dceru převezme a předá v místě svého bydliště. Krajský soud však rozhodnutí změnil a stanovil, že otec musí dceru přebírat a předávat výhradně v bydlišti matky. Otec se proti tomuto rozhodnutí bránil ústavní stížností.
Jak to viděl Ústavní soud?
Ústavní soud dal otci za pravdu a konstatoval, že krajský soud svým rozhodnutím porušil jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uložení povinnosti přebírat a předávat dítě výhradně v bydlišti matky bez dostatečného odůvodnění je nepřiměřené a zasahuje do práv otce, což Ústavní soud označil za nepřípustné.
Praktický závěr pro praxi
Při rozhodování o úpravě styku s dítětem musí soudy dbát na rovnováhu mezi právy obou rodičů. Uložení povinností jednomu z rodičů bez řádného odůvodnění může být považováno za porušení jeho základních práv.
Závěr
Tento případ ukazuje, že i zdánlivě drobné rozhodnutí o místě předávání dítěte může mít zásadní dopad na práva rodičů. Ústavní soud připomněl, že rovnost a spravedlnost musí být zachovány i v těchto detailech.
-
dle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 12. července 2024, sp. zn. III. ÚS 3431/23