Úvod
Když se řekne „záruka za nápravu odsouzeného“, většina lidí si představí spolek, církev nebo možná charitativní organizaci. Ale co když se této role ujme mateřská škola? Přesně to se stalo v případě pana S. N., který se snažil o podmíněné propuštění z vězení. A soudy? Ty se nestačily divit.
O co šlo?
Pan S. N., který si odpykával trest odnětí svobody, požádal o podmíněné propuštění. Okresní soud mu vyhověl, stanovil sedmiletou zkušební dobu s dohledem a přijal záruku za dovršení nápravy od obchodní společnosti provozující mateřskou školu. Státní zástupce se proti rozhodnutí odvolal a krajský soud usnesení okresního soudu zrušil. Argumentoval tím, že mateřská škola není zájmovým sdružením občanů, a tedy nemůže poskytnout záruku za dovršení nápravy odsouzeného.
Jak to viděl Ústavní soud?
Ústavní soud rozhodnutí krajského soudu zrušil. Uvedl, že krajský soud se zaměřil výhradně na trestní minulost pana S. N. a zcela opomenul jeho současné chování a snahu o nápravu. Dále konstatoval, že zákon nevylučuje, aby záruku poskytla i jiná právnická osoba než zájmové sdružení občanů, pokud to přispěje k dovršení nápravy odsouzeného.
Praktický závěr pro praxi
Tento případ ukazuje, že soudy by měly při rozhodování o podmíněném propuštění zohlednit nejen minulost odsouzeného, ale i jeho současné chování a snahu o nápravu. Zároveň je důležité, aby nepřistupovaly k zákonným ustanovením příliš formalisticky a umožnily i netradiční formy záruk, pokud mohou přispět k resocializaci odsouzeného.
Závěr
Ústavní soud připomněl, že právo není o škatulkách, ale o lidech a jejich příbězích. A že i mateřská škola může sehrát roli v návratu člověka na správnou cestu. Protože někdy stačí dát druhou šanci a nechat ji vyrůst tam, kde bychom to nečekali.
- dle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 27. března 2024, sp. zn. IV. ÚS 106/24